Díky babičkám mám ráda dobroty

Můj příběh - obrázek dobroty

Strávila jsem u babiček střídavě podstatnou část dětství a i když byla každá jiná, jedno měly společné – milovaly opravdu dobré jídlo! Tuto vášeň jsem s nimi radostně sdílela a taky jsem podle toho vypadala (ne, fakt jsem nebyla vychrtlé dítě).

A protože chuťová paměť je držák, do dneška cítím na jazyku sladkokyselou angreštovou marmeládu, kterou se pak slepovalo to nejlepší vánoční cukroví ze spousty másla a cukru.

Když vzpomínám na desítky dalších majstrštyků mých babiček, vychází  mi z toho to hlavní: jídlo pro mě nemusí být super zdravé a perfektně nutričně vyvážené. Ale rozhodně musí být poctivé, z čerstvých a dobrých surovin, s opravdovou chutí, bez náhražek, dělané s láskou… a často dlouho a namáhavě.

Obrázek Angrešt

Díky přírodě mám ráda Jiříkov

Můj příběh - obrázek příroda

Babičky mě postupně opustily, oplácanost naštěstí taky, ale mlsný jazýček ne. Už na mateřské jsem vyráběla domácí delikatesy a dělala zavařeniny z každého kousku ovoce, který se ke mně dostal.  

Pak jsem dlouhá léta tvrdě pracovala ve velkých firmách, řídila mezinárodní týmy, vedla významné projekty…a pořád jsem byla nejšťastnější na zahradě, v lese a u sporáku na chalupě v Jiříkově v podhůří Jeseníků.

Jiříkov je velmi speciální místo (točily se tady Divoké včely, kdo viděl, dovede si představit…aspoň trochu) s čistým vzduchem, nedotčenou přírodou okolo a obtížnou dostupností ze všech světových stran. Přesto je to moje srdcovka a když jsem už měla dost práce v kanceláři, přestěhovala jsem se sem z města natrvalo a ještě ani jednou nezalitovala.

Teď denně zatápím v peci (spíš pecce – není to žádný gigant) a vařím na ní dobroty z toho, co sama vypěstuju, nasbírám a pečlivě vyberu.  Moc mě to baví a největší radost mám, když ochutnáte a řeknete si: no to je bomba, přímo PECKA!!!