Košík je prázdný.
Díky babičkám mám ráda dobroty
Strávila jsem u babiček střídavě podstatnou část dětství a i když byla každá jiná, jedno měly společné – milovaly opravdu dobré jídlo! Tuto vášeň jsem s nimi radostně sdílela a taky jsem podle toho vypadala (ne, fakt jsem nebyla vychrtlé dítě).
A protože chuťová paměť je držák, do dneška cítím na jazyku sladkokyselou angreštovou marmeládu, kterou se pak slepovalo to nejlepší vánoční cukroví ze spousty másla a cukru.
Když vzpomínám na desítky dalších majstrštyků mých babiček, vychází mi z toho to hlavní: jídlo pro mě nemusí být super zdravé a perfektně nutričně vyvážené. Ale rozhodně musí být poctivé, z čerstvých a dobrých surovin, s opravdovou chutí, bez náhražek, dělané s láskou… a často dlouho a namáhavě.
Díky přírodě mám ráda Jiříkov
Babičky mě postupně opustily, oplácanost naštěstí taky, ale mlsný jazýček ne. Už na mateřské jsem vyráběla domácí delikatesy a dělala zavařeniny z každého kousku ovoce, který se ke mně dostal.
Pak jsem dlouhá léta tvrdě pracovala ve velkých firmách, řídila mezinárodní týmy, vedla významné projekty…a pořád jsem byla nejšťastnější na zahradě, v lese a u sporáku na chalupě v Jiříkově v podhůří Jeseníků.
Jiříkov je velmi speciální místo (točily se tady Divoké včely, kdo viděl, dovede si představit…aspoň trochu) s čistým vzduchem, nedotčenou přírodou okolo a obtížnou dostupností ze všech světových stran. Přesto je to moje srdcovka a když jsem už měla dost práce v kanceláři, přestěhovala jsem se sem z města natrvalo a ještě ani jednou nezalitovala.
Teď denně zatápím v peci (spíš pecce – není to žádný gigant) a vařím na ní dobroty z toho, co sama vypěstuju, nasbírám a pečlivě vyberu. Moc mě to baví a největší radost mám, když ochutnáte a řeknete si: no to je bomba, přímo PECKA!!!